Když jsme si 1.5.2003 přivezli domů to naše 2,5 měsíční štěňátko hned podle její první reakce v bytě mně mělo být jasné, že to až tak jednoduché nebude. První Valentinina cesta byla do truhlíků s muškáty, které čekaly na vystěhování na balkon. V těch se producírovala postupně ve všech pěti, začla z nich okamžitě vyhazovat hlínu i sazenice. Kdo to mohl tušit, že jí to na dlouho zůstane. A nejenom to.
Teď jsou Valentině tři roky a mohu zodpovědně říct, že už si asi rok můžu něco vysadit na zahradu (raději už ale nebudu ze všech končin světa i Čech shánět vzácné keře a rostliny), můžu dokonce i pověsit prádlo na šňůru a nemusím mít strach, že tu světlou příšerně drahou halenku najdu zahrabanou pod smrkem, náš syn může klidně vedle sebe na zem položit brýle, pohádku či hračku, na stole můžeme nechat ležet cokoli (včetně jídla), zkrátka a dobře dneska už to jde. Ale cesta byla dlouhá.
Začlo to muškáty. Pak to byly ostré zoubky a nezvládnutelná energie, která nás dost překvapila. Já jsem od malička měla nějakého pejska či psa, s manželem se nám našeho prvního společného psa podařilo vychovat tak, že jsme celý jeho život neznali vodítko, poslechl opravdu na 100 %. S Valentinou selhávaly všechny osvědčené i neosvědčené metody, byla neskutečně bláznivá, střelená, někdy opravdu na zabití. Dělala si co chtěla, zvlášť v situacích, kdy věděla, že mi důslednost dá opravdu hodně zabrat. Náš dnes 7-letý Dominik váží téměř 20 kg a nechodí, takže nejtypičtější situací z Valentinina mládí, na kterou nezapomenu asi dokonce života, je naše cesta odněkud z venku domů. Venku nejméně 30 stupňů, já na zádech těžký batoh nebo tašku přes rameno (někdy oboje), v ruce další dvě tašky, v druhé ruce Dominika a troje klíče (mužský to nepochopí, dámy vědí, že tolik zavazadel se dá v pohodě unést…), vytáhnu to všechno po schodech k vchodovým dveřím, odemknu, zavelím Valentině, že jdeme, ona si vesele poskočí a zmizí za rohem, případně se za rohem po chvilce objeví vyčuhující hlava (přísahala bych, že se chechtá!). A protože můj muž nám pro výchovu stanovil důslednost (když pozdě večer chodí z práce, tak je na Valentinu opravdu důsledný), tak místo cesty domů se koná vyložení zavazadel a dítěte na schody a následuje cesta na zahradu za naším roztomilým štěňátkem, které samozřejmě v té chvíli zvítězilo nad paničkou, na zahradu mě dostala a teď si přece budeme hrát na honěnou, jé paničko dívej, mám míček, pojď budeš mi ho házet, zkrátka přivolání v té době Valentina vůbec nebrala na vědomí, piškoty, míček, snad jen odběhnutí na druhou stranu a poskakování, upozorňování na sebe, zkrátka hra na to, kdo je větší bl….k. Takhle dokázala řádit od rána do večera, stačila přitom rozkousat na co přišla - nočník, boty, taška, Dominikovy brýle, keř, světla kolem bazénu, houpačku, nohy od židlí i stolů, konev, prostě co kdo kde nechal a nebylo to nejlépe na střeše. Když snad měla zůstat v bytě sama, tak jsem před odchodem strávila půl hodinu vystěhováváním věcí do 2-metrové výšky na točité schodiště, na které se naštěstí bála.
Někdy kolem 1 roku věku jsme si řekli, že je čas s někým naše výchovné metody zkonzultovat, protože Valentina rostla, kravila pořád stejně a nám to vadilo čím dál tím víc. Nastalo dlouhé hledání toho správného cvičáku a v březnu 2004 jsme začli chodit do kurzu pro začátečníky. Tam se na naše štěně chodili dívat i zkušení kynologové, že takové telátko fakt ještě neviděli. Problém přivolání přetrvával hodně a hodně dlouho. Valentina totiž miluje pejsky. A dlouhou dobu pro ni byli číslem 1. Takže vypuštění štěňátek na závěr cvičení ke společné hře, to znamenalo spoustu nervů a doufání, že nakonec přijde i za páníčkem. Dneska už se chodíme na cvičák koukat na nové a nové generace štěňátek a bezradným páníčkům vyprávíme o naší kravce, která může sloužit opravdu jako příklad toho, že když svého psa milujete a uděláte pro jeho výchovu maximum, tak se to musí podařit. Je pravda, že nás to stálo téměř veškerý volný čas, že jsme na cvičáku narazili na lidi, kteří psy milují, rozumí jim, nevychovávají všechny psy stejně, ale respektují odlišnost jednotlivých ras a hlavně po pár týdnech neúspěchů nad námi nezlomili hůl.
Prvním velkým úspěchem byl jarní závod na našem cvičáku, kde Valentina skončila druhá! Ale neradovali jsme se dlouho. Pak přišlo období puberty či čeho a dlouhou dobu to zas bylo ne sice jak na začátku, ale výsledek zkrátka neodpovídal tomu času, který jsme výcvikem strávili. A protože ji máme moc rádi, tak jsme byli dál a dál důslední, dál a dál trénovali, dál a dál si hráli a dělali se nejzajímavější na celém světě, a dnes? Dnes nás na procházce potkáte s velkou potvorou, která se nám plete pod nohy, při vypuštění s pejsky na louce se motá kolem nás a když už si s pesany jde hrát, tak stejně se k nám každou chvilku vrací.
Jeden odstaveček musím věnovat zmínce o vztahu dítě a pes. I v období Valentinina největšího šílenství, v období ostrých zubů, v období, kdy se Dominik s Vévou (jak jí říká) nejvíc kočkovali, v období, kdy měla neustále v držce jeho ručičky (nebo i nožičky, ucho, nos), nikdy neměl nikde ani škrábnutí (my dospělí se mu občas nevyhli), jejich hry byly vždycky klidné oproti tomu jak řádila s námi nebo venku. Dneska bez sebe nedokáží dlouho vydržet, Valentinku zná celá školka, protože Dominik o ní celé dny vypráví, Vévu do školky od malička často vodím, protože se tam na ni vždy sesype 20 dětí, které křičí, hemží se, rozhazují rukama, hladí ji, strkají do ní, občas i šlápnou – kde jinde byste chtěli najít lepší místo na správnou socializaci psa. A naopak Valentina miluje Dominika opatrovatelskou psí láskou, i při hře se psy si ho bedlivě hlídá a jakmile k jeho kočárku nebo k místu kde sedí na dece, zamíří nějaký pejsek nebo i cizí člověk, okamžitě hra nehra letí a stoupne si mezi Dominika a „vetřelce“ (byť by to byl sebevětší kámoš) a začne se ježit a návštěvníka zastrašovat. V noci spí Valentina s Dominikem v posteli, leží mu vzorně v nohou. Do dveří ho sice pouští prvního, ale jakmile se někde usadíme ke hře nebo na pohovku, hned letí a nacpe se mezi nás, abychom na ní snad nezapomněli, že je taky naše. Jejich hry jsou stejné jako v období, kdy Véva byla štěně. Jen jí Domeček snad víc zkoumá zuby.
Na jaře 2005 Valentina s páníčkem úspěšně složili zkoušky ZZO, na podzim téhož roku složili na výbornou ZOP a pilně společně trénují stopy a snad i jednou stopařské zkoušky. A třeba i další zkoušky (bez obran), pilně trénujeme a cvičíme, protože páníčka, paničku a i Valentinu sportovní kynologie opravdu chytla a proč nezavršit naše snažení nějakými zkouškami. Na jaře se otuží Valentina s páníčkem na nějakých závodech a doufáme, že se povedou další a další zkoušky, je jich tu přece ke složení ještě spousty. Kromě obou zmíněných stopařských třeba BH, ZPU-1 nebo třeba ZZZ. Uvidíme, držte nám palce.
Dvě poznámky na závěr. Naši „modrušu“ milujeme, výběr plemene byl naprosto v pořádku, zcela splnil, i vlastně spíš předčil naše očekávání. Navíc jsme poznali bandu lidí, kteří caníkům také propadli a tohle setkání bylo, je a doufám i nadále bude fantasticky úžasné. Z našich setkání najdete ve fotogalerii určitě několik fotek. A protože v životě je vždycky všechno zlé pro něco dobré, tak to jak Valentina neposlouchala, tak to nás přivedlo na cvičák, kde jsme poznali další skvělé lidi (jak jinak než milujících psy), dneska tam už trávíme víc času než je zdrávo, je nám tam všem spolu tak fajn, že jsme začli jezdit na společné výcvikové tábory – viz fotogalerie.
Přejeme Valentince spoustu zdraví a dlouhý život. To je totiž jediná psí záporná vlastnost. Že ten jejich život je oproti tomu lidskému tak krátký.
Výstavy:
14.8.2004 Kladno V1, Vítěz třídy, Krajský vítěz
5.9.2004 Interdog Bohemia, Mezinár.výstava psů Mladá Boleslav - výborná3 (rozhodčí Ing. Matyáš)
... něco z posudků rozhodčích:
Kladno: .... 1,5 letá fena s výbornou hlavou, světle hnědé oko, nůžkový skus, dolní i horní linie správná, solidní postoj, pánevní končetiny za pohybu mírně sbíhavé v hleznech, potřebuje dokončit vývoj ....
Ml. Boleslav: .... kompaktní fena, dobrého rámce, trošičku delší čenichová partie, prostorný hrudník, strměji zaúhlená, dobře předvedená ...
Klubová výstava Želízy: .... 2,5 letá fena, jen dobré poměry hlavy,silný krk, dobrá hřbetní linie, otevřená linie vpředu, výborné úhly vzadu ...
Zkoušky:
23.4.2005 ZKO Kladno ZZO 50 bodů + 3x S
30.10.2005 ZKO Praha 9-Hloubětín ZOP výborně 92 bodů
Závody:
duben 2004 - Jarní závod ZKO U Zvonečku Kladno-Rozdělov - 2. místo
24.10.2004 - Podzimní závod ZKO U Zvonečku Kladno-Rozdělov - 5. místo
4.12.2005 Mikulášský závod, pořadatel: ZKO U Zvonečku Kladno-Rozdělov,
Andělský závod - 3. místo
Ďábelský závod - 2. místo
15.9.2007 - Závod zdatnosti, šikovnosti a souhry (CC víkend) - 3 místo
10.11.2007 - Klubový závod ZKO-Kladno-Rozdělov - 1. místo (pouze 2 stržené body z celkového počtu!!!)
6.12.2008 - Mikulášský závod ZKO Kladno-Rozdělov - Valentinka 1. místo Andělé
1. místo Ďáblové
4.4.2009 - Velikonoční závod ZKO Kladno-Rozdělov - Valentinka 9. místo
25.4.2009 - Aprílový závod ZKO Kladno-Rozdělov - Valentinka 3. místo
